Živá voda

​

Ahoj Jiří, jsi naším druhým hostem cyklu Káva o páté. Chtěli bychom v rámci tohoto cyklu vést krátké rozhovory s kamarády, přáteli, známými, zajímavými osobnostmi, kteří nás inspirují svým životem nebo prací. (Jiří Křepelka je ředitelem Moravské banky vín pro Čechy, chystá distribuci značku vody Harmony Water, připravuje k distribuci řadu čajů a kávy). Mě sis získal pro mě neokázalou láskou k vínu. Jednou jsi mi například říkal, že když mi nějaké víno nechutná, neznamená, že je špatné, jen nejsem ten, komu je určené, nebo se mi nechtělo přijmout jeho příběh. Ale co když pijeme víno s chutí počůrané slámy, popisovali jsme tak chuť jedné kávy, těžko se potom bráním určitému nechutenství.

Jiří – Já bych řekl, že na trhu každý, ať je to nápoj, nebo potravina, má své zastánce nebo odpůrce. U vína je nějaká hrubá technologická představa, ale není to dogma. Každý si to dělá po svém a každé víno si potom najde svoji skupinu příznivců. Téměř vždycky je tady zaručeně skupina lidí, která bude hledat přírodní chuť počůrané slámy. Tak to prostě je. Všechno je o nějakém příběhu. Jestliže dám příběh, že by tohle mělo chutnat jako počůraná sláma, a je to jedinečnost chuti, třeba díky charakteristickému způsobu přípravy, která jinde ve světě není… Tak to budou lidi vyhledávat. To je prostě daný.

Co třeba autentická vína, ty nedodržují zavedené postupy přípravy.

Jiří – Přesně, co to ale ve finále je? Že je to čistě přírodní výroba, která nám nemusí chutnat, protože jsme zvyklí na to uhlazený, přefiltrovaný víno, který má nějaký chutě a nějaký tělo. Tady máme takový víno, ke kterému se může člověk propít. Ale není pravidlo. Třeba Kvebry vína za mě super, je 3000 let stará metoda, funguje to, ale upřímně – mě to nechutná. Je zajímavý si to vůbec ochutnat, je zajímavý si to otevřít, ale rozhodně bych si to nebouchl jen tak k večeři nebo k filmu.

Tak mě napadá třeba nefiltrované pivo, to je podobné, ale je to vlastně jen mezifáze přípravy piva.

Jiří – Jasně, ale zase se oznámilo lidem, že je to čistě přírodní forma výroby piva a lidi potom skočili. To samý je s vínem. A je pravda, že ta chuť je trošku intenzivnější, ať je to pivo nebo víno, že je to sice trochu kalný, ale v podstatě platím právě za to, že je to intenzivnější, pro někoho tedy třeba i lepší chuť. Takže dejme tomu, že si ho někdy vychutnáš, ale pro mě to není pivo třeba k buřtům. Ale je věc marketingu, je to o té větě navíc. Všechno má svého kupce.

Ale chtěl jsem s tebou hledat podobnost kávové třešně a hroznu. Základní jednoduchý rozdíl máme v pěstování – kávu u nás nemáme jen ji dovážíme- ale vinaři taky dokupují víno venku ne?

Jiří – Řekněme, že jsou tady vinaři, kteří něco dovezou. Není to důležité, není toho moc. My jsme velmoc vína, ne co se týká výnosů, hektarů, objemů vína, ale co se týče samotného produktu a výsledného výrobku, tak jsme prostě jedničky na trhu. Těžko se srovnávat se Španěly, těžko se srovnávat s kýmkoliv, ale řekněme že za minulý rok jsme přivezli 919 medailí z celosvětových výstav, což bylo o 177 víc než předloni. Ta malá zemička, o kterési půlka světa neví, kde leží, přivezla na 900 medaili z velkých soutěží. Když k nám přijeli zástupci, velký francouzských vinic, páni vinaři, říkali, jak to tady děláte? V každé vesnici na Moravě, kam přijelo 30 vinařů, každý měl penzion, super technologii, krásné vinice, auto. Oni tomu nerozuměli. Byl v tom obdiv. Ale na druhou stranu nechápali, proč dělají tolik druhů vína. Když se vám třeba tady daří rulandské šedé, proč potom máte dělat patnáct druhů jiného vína. Proč se vinař potí, aby se mu podařilo aspoň trochu andré, když tam píchne tu rulandu a bez nějakého zbytečného přepjetí vypěstuje skvělé víno.

Třeba jsou naši vinaři hraví, nebo si to pěstují pro image.

Jiří – Myslím, že nic z toho. Ne, trh si o něco říká, je to snaha zavděčit se všem. Taková česká malost. Když jsi třeba v Německu, a řekneš si vinaři o ryzlink, a on ho nemá, řekne ti, že tamhle za kopcem je jeho soused, a ten ho má a dobrý.

Dobrý víno. Jednou jsi mi říkal, že by nemělo být ve víně nikdy nic navíc, voda, cukr nic.

Jiří – On ani není důvod, tam třeba přidávat vodu, hrozen je z 80% voda. A české zákony zakazují cokoliv jako vodu nebo třeba cukr do vína přidávat. Jak se ti na to přijde, končíš.

Takže ty děláš vodu bokem. Ne abys ji doléval, ale nabízel. Co máte za vodu Harmony Water.

Jiří – My máme ledovcovou vodu, úsměvně říkám z České republiky, tady totiž před 1500 lety prakticky na severu Čech končily ledovce ze severu. Takže když to odtávalo, tak tady se vytvořily obrovský rezervoáry vody, a tohle to je voda, která je 300 metrů hluboko. Je opravdu dobře zakonzervovaná, je naprosto čistá, je tam minimum látek co se týče minerálů a podobně, Prostě roztály ledovcem a jsou tam obrovský čistý jezera pitné vody.

Jak si myslíš, z hlediska kvality této vody, že můžeš ovlivnit chuť připravované kávy.

Jiří - tak voda ti ovlivňuje všechno, piva byla postavený na vodě. Prostě každý pivovar ve svým pozemku za branami měl svoje studny. Odtud bral vodu, a i tím byl jedinečný. U kafe je to to samý, je to i ve víně. Když si budu chtít třeba udělat svařák z dobrého vína, bude to dobrý nápoj a obráceně. No prostě u kávy, vína, piva je voda alfa a omega díla.

U tebe je to propojení zajímavý, víno, voda, káva. My se zabýváme kávou tak nás samozřejmě voda zajímá. Voda se samozřejmě řeší, baristi ji filtrují, různě čistí, nebo naopak. Když ji potom přečistí moc doplňují do ní zpět minerály…

Jiří – Co je filtr? To je něco, co ti zabíjí všechno v té vodě, nebo ti to zbavuje pachutí třeba používaného chloru. V podstatě, když to samozřejmě není úplně přesný, tak ti to vytvoří destilovanou vodu.

Takže máš vlastně živou vodu.

Jiří – Tohle je určitě živá voda, a když to řeknu takhle, možná pro někoho nepřijatelně, je to voda s pamětí, je přírodní má v sobě nějakou stopu minulosti, a voda si podle této teorie všechno pamatuje. Navíc má nízkou mineralitu, to je daný tím, v jakých zemských vrstvách se jezero vyskytuje. Díky nízké mineralitě nám nezatěžuje naše voda tělo. Dokonce, ono je to velmi zvláštní, když ji vypiješ třeba litr, tak nepřibereš kilo, jak by se dalo čekat, ale přibereš na váze méně. Je to zvláštní, nedá se to úplně vysvětlit, ale je to tak. Co se týče kávy, pokud máš na kávovaru nádrž, tak si porovnej s kávou kterou uděláš s vodou, kterou pouze přefiltruješ. Rozdíl tam je, i když ho každý asi nepozná. Ale dáváš tvé kávě jiný život.

Tím, že tam je méně minerálů, tak to neznečišťuje přístroje?

Jiří – jasně, stejně jako to neznečistí organismus, tak to funguje i na třeba kávovary. A přitom minerály tam jsou.

To všechno je zajímavé, nabízí se mraky uplatnění

Ano, například nás zajímají fitcentra, zdravý výživy…a to je vlastně, napadá mě, další věc. Každý se dneska snaží jíst zdravě. Super. Ale pak si natočíme vodu z kohoutku, pak si nikdy neuvědomuje, že super kuře na Thajský způsob je fajn, ale buňky jsou z vody. A tu buňku zajímá ta voda, ne to kuře. To

se podceňuje. Pro mě je tady logika. Víno je prakticky jediný nápoj, který není pasterizovaný, a jinak tepelně upravený, je to prostě čistě přírodně kvašený nápoj. Když to řeknu blbě, voda ze zkysaného zelí, je skoro na stejné úrovni, a to i zdravotně pro člověka. Samozřejmě tady navíc máme ten alkohol atd.., někdo na to slyší někdo ne, to je jedno, každopádně nikomu to neublíží. Logický krok byla ta čistá voda, žádný Evian, nebo žádný podobný podivnosti. Je to prostě vyzkoušený čistá voda, která chutná. Tečka. To je celý. Čaje, kafe to jsme k tomu udělali, že jich tam budeme mít nějakých 40 druhů od každého, ale je to jen doplněk.

Jiří, závěrem, jaký příběh budeš říkat o Harmonii W.

Jiří – Pointa je v tom, že piješ vodu čistou bez jakéhokoliv zásahu v uspořádání minerálů, které tam jsou, ale nezatíží tě. Když se napiješ máš chuť se napít znovu. Nic jiného. To bude náš příběh